volné stanovisko
Napsal: 01 úno 2011 10:56
Při výpočtu volného stanoviska připojeného na 2 body ( obě délky měřeny ) nedává geus nejpravděpodobnější výsledek. Projeví se to hlavně
když je stanovisko od bodů vice vzdáleno
a rozdil delky (změřené a ze souřadnic ) připojovacich bodu je větší ( stačí i 5 cm).
V praxi mohou nastat konfigurace kdy se spočtené souřadnice liší od nejpravděpodobnějších až o 20 cm.Geus hledá polohu stanoviska v místě kde je zachován úhel
na připojovaci body a zdeformuje delky.
To by bylo správne kdyby delky byly měřeny
nepřesně (dm) a stabilizace připojovacich bodů
měly souřadnice určeny na mm.
Uplně stejně to počítá i KOKES a GROMA.
Jak přesně postupuje program při výpočtu ?
tomáš balvar
Re: volné stanovisko od Martin Forejt z 13.5.2004 11:42:22 Odpovědět Registrovat se k příjmu reakcí e-mailem
Geus používá pro výpočet volného stanoviska algoritmus, který vychází z dokumentu: "Dokumenace k programovému vybavení pro PC - Algoritmy souřadnicových úloh pro velkoměřítkové mapování - Geodézie Opava s.p. 1989". Tento dokument měl sjednotit algoritmy výpočetních úloh pro mapy velkých měřítek v rámci tehdejšího ČÚGK.
Postup je takový, že se z měřených polárních dat na stanovisku spočítají místní pravoúhlé souřadnice připojovacích bodů, z nich se pak určí transformační klíč vůči daným souřadnicím helmertovou transformací. Pomocí získaného transformačního klíče se určí souřadnice stanoviska. Tedy v případě 2 připojovacích bodů s měřenými délkami skutečně dojde k vyrovnání na délku spojnice mezi danými body.
Výpočet podrobných bodů pak pokračuje klasickým algoritmem již pevného stanoviska (tedy i včetně určení orientačního posunu).
Algoritmy výpočtu polární metody jsem se nezabýval opravdu hodně dlouho, takže teď mne skutečně nenapadá, jaký by mohl být jiný algoritmus, který dává tu nejpravděpodobnější polohu.
Tuto úlohu mohu spočítat jako protínání z délek (zachová délky a změní jen úhel) nebo rajón s orientací na konci vůči kratší měřené délce (zachová úhel a kratší měřenou délku) nebo popsanou transformací. V případě nevhodné konfigurace bodů nebo nepřesného podkladu mi pak všechny tři způsoby výpočtu mohou opravdu dát VELMI rozdílné výsledky. Zatím jsem se domníval, že za nejpravděpodobnější je považována transformace, protože vyrovná v této úloze alespoň to jedno nadbytečné měření, které obsahuje (jedná se vlastně o vetknutý polygonový pořad o jednom určovaném stanovisku). Ostatní řešení už jsou jen průměrem ze dvou nezávislých výpočů (rajón vůči protínání z délek apod.). Nebo by se do výpočtu musely zavést váhy údajů na základě přesnosti měřených úhlů a délek a připojovacích bodů - k tomu slouží vyrovnání MNČ, v případě GEUSu nadstavba GeusNET.
když je stanovisko od bodů vice vzdáleno
a rozdil delky (změřené a ze souřadnic ) připojovacich bodu je větší ( stačí i 5 cm).
V praxi mohou nastat konfigurace kdy se spočtené souřadnice liší od nejpravděpodobnějších až o 20 cm.Geus hledá polohu stanoviska v místě kde je zachován úhel
na připojovaci body a zdeformuje delky.
To by bylo správne kdyby delky byly měřeny
nepřesně (dm) a stabilizace připojovacich bodů
měly souřadnice určeny na mm.
Uplně stejně to počítá i KOKES a GROMA.
Jak přesně postupuje program při výpočtu ?
tomáš balvar
Re: volné stanovisko od Martin Forejt z 13.5.2004 11:42:22 Odpovědět Registrovat se k příjmu reakcí e-mailem
Geus používá pro výpočet volného stanoviska algoritmus, který vychází z dokumentu: "Dokumenace k programovému vybavení pro PC - Algoritmy souřadnicových úloh pro velkoměřítkové mapování - Geodézie Opava s.p. 1989". Tento dokument měl sjednotit algoritmy výpočetních úloh pro mapy velkých měřítek v rámci tehdejšího ČÚGK.
Postup je takový, že se z měřených polárních dat na stanovisku spočítají místní pravoúhlé souřadnice připojovacích bodů, z nich se pak určí transformační klíč vůči daným souřadnicím helmertovou transformací. Pomocí získaného transformačního klíče se určí souřadnice stanoviska. Tedy v případě 2 připojovacích bodů s měřenými délkami skutečně dojde k vyrovnání na délku spojnice mezi danými body.
Výpočet podrobných bodů pak pokračuje klasickým algoritmem již pevného stanoviska (tedy i včetně určení orientačního posunu).
Algoritmy výpočtu polární metody jsem se nezabýval opravdu hodně dlouho, takže teď mne skutečně nenapadá, jaký by mohl být jiný algoritmus, který dává tu nejpravděpodobnější polohu.
Tuto úlohu mohu spočítat jako protínání z délek (zachová délky a změní jen úhel) nebo rajón s orientací na konci vůči kratší měřené délce (zachová úhel a kratší měřenou délku) nebo popsanou transformací. V případě nevhodné konfigurace bodů nebo nepřesného podkladu mi pak všechny tři způsoby výpočtu mohou opravdu dát VELMI rozdílné výsledky. Zatím jsem se domníval, že za nejpravděpodobnější je považována transformace, protože vyrovná v této úloze alespoň to jedno nadbytečné měření, které obsahuje (jedná se vlastně o vetknutý polygonový pořad o jednom určovaném stanovisku). Ostatní řešení už jsou jen průměrem ze dvou nezávislých výpočů (rajón vůči protínání z délek apod.). Nebo by se do výpočtu musely zavést váhy údajů na základě přesnosti měřených úhlů a délek a připojovacích bodů - k tomu slouží vyrovnání MNČ, v případě GEUSu nadstavba GeusNET.